Pomoc bližním je pilířem civilizace
Pozvání na návštěvu Resortu Šarlota přijal muzikant a ochotnický herec pan Jiří Borovička, rodák a významný občan Týnce nad Sázavou, pamětník, který oslavil významné životní jubileum 90 let. Pan Borovička žije velmi plným životem, přednáší na besedách, je aktivní vodák, turista i řidič…
Svým poutavým vyprávěním pan Borovička všechny naprosto uhranul. Je obdivuhodné, kolik historek a příběhů pan Borovička zná a s jakou přesností je schopen o nich vyprávět. Jak říká, zdejší kraj byl chudý, ve velkém se zde pěstovaly jahody a řeka Sázava byla dominantou zdejšího kraje, tolik oblíbeného pro rekreaci. Za druhé světové války zde byly nasazeny jednotky SS, zdejší budovy sloužily jako jejich kasárna.
Pan Borovička se narodil v Týnci, ale dětství strávil ve mlýně v Kamenném přívoze nedaleko Prosečnice. Mouka, která se zde mlela, zásobovala plicní sanatorium, ve kterém se dnes
nachází Resort Šarlota. Areál byl na velmi vysoké úrovni, pro místní obyvatele to byl jakýsi zámek. Personál v sanatoriu byl velice vážený a ochotný kdykoliv pomoci místním obyvatelům, především pan primář Lukas.
V sanatoriu se často konaly kulturní akce pro pacienty, kteří se zde léčili i řadu měsíců. Divadlo hráli především místní ochotníci, včetně pana Borovičky. V době, kdy všude byl nedostatek potravin, jim byl nejlepší odměnou dobrý oběd.
Jak říká pan Borovička, je vděčný lékařům za to, jak vysokého věku se dožil a vždy, když slaví narozeniny, neopomene je navštívit a poděkovat jim za péči, kterou mu poskytují.
Pana Jiřího Borovičku jsme požádali o rozhovor.
Co je podle vás důležité, aby člověk prožíval svůj život co nejlépe?
Hledání odpovědi na otázku, co je nejdůležitější konat, aby člověk prožil dobrý život, to zajímalo snad každého v každé době. A vždy je to jistě těžké, poplatné době. Myslím, že stačí poučení rodičů, učitelů a moudrých lidí o tom, jak se chovat ve společenství lidí bližních. Otázka zněla, co je důležité? - posbírat všechny dobré vlastnosti co nám byly dány a potlačit ty špatné.
Na co se podle Vás můžeme těšit ve stáří?
Myslím, že záleží na tom, čemu dáme přednost. Každý z nás starších už tuší, kde asi udělal chybu, když byl na pomyslné křižovatce a dal se asi špatným směrem. Moudří říkají, že nad tím nemáme truchlit, doporučují radovat se ze života, pokud to jde, pěstovat dále své koníčky, na ty je nyní více času. A vlastně pokud to může být, nésti dále svůj křížek a nechtít za své stáří moc velká privilegia. Dále už bych se opakoval, jsou známá rčení, jako například radovat se z každého dne atd. atd. Tato moudra se na nás valí z medií, připadá mi to jako kuchařské knihy, které píše už skoro každý.
Co byste vzkázal nám všem, kteří máme své blízké ve starším věku?
Aby nesli svůj úděl pomoci bližním ve starším věku s vědomím, že je to jeden z pilířů civilizace. Některé civilizace poskytují péče méně, některé daleko více, což je záležitost určité tradice, míry tolerance a pochopení, že o slabé a nemocné je třeba pečovat a starat se, že jim často odvádíme jejich péči a starost.
Děkujeme panu Jiřímu Borovičkovi za rozhovor, těšíme se na jeho další návštěvu a poutavá vyprávění.